Are you ready to die?

Je to už nějakej ten pátek, co se se mnou rozešel Phil. A dneska jsem si vzpomněla, jak jsem den nato zariskovala se svým životem. Znáte to, všichni jsme si tím prošli. Máte pocit, že život stojí fakt za hovno a že nemá cenu na tom světě být. Je to takový to chvilkový vypnutí mozku a je vám naprosto jedno, jestli vás ten den přejede auto, srazí tramvaj nebo do vás narazí vlak. Spala u mě Mini a ráno, když jsem se probudila a uvědomila si, že je to reálnej konec, tak mi prostě bylo mizerně. Mini mě chtěla povzbudit a že mi udělá snídani. Když jsme přišly do kuchyně, tak tam podezřele smrděl plyn. Normálně bysme to vyvětraly a tak za hoďku začaly vařit. Ale protože jsme si hrozně chtěly zapálit a podotýkám, že Mini na tom taky nebyla nejlíp, tak jsme se rozhodly, že to prostě risknem. Podívaly jsme se na sebe, zasmály se a se slovy Are you ready to die škrtly zapalovačem. Ještě předtím jsme si samozřejmě daly pusu. Umřít bez pusy by bylo fakt smutný. No, krávy jsme. Evidentně žiju, Mini taky, ale ten risk tam prostě byl a nebyl to až tak špatnej pocit...