Londýn. Město, kde se všichni snažíme uspět. Pro ty, kteří ho jen navštíví, je magický. Místo, kde žije královna, kde teče řeka Temže, kde se na sebe všichni usmívají a kde se odpolední čaj nenásilně přesouvá v nekontrolované opíjení a paření v klubech. Místo, kde i nejškaredější kluk vypadá líp než českej metrouš. Ale je tomu vážně tak?
Londýn je super místo, kde se sny stávají skutečností...ale v 90 procentech nás všechny to město vysává. Může to být tím stokrát omýlaným počasím, může to být těma úsměvama, za kterýma se skrývá prachobyčejná faleš a pokrytectví a může to být tím, že ti nádherní kluci jsou prostě svině...a u toho bych se tentokrát ráda zastavila.
Je to tu na denním pořádku. Je jedno, jestli seš Češka, Britka, Australanka nebo Finka. Seznámíš se s klukem, chodíte na rande, všechno nasvědčuje tomu, že z toho bude vztah jako každej jinej...a pak hodí tu pomyslnou bombu: "Miluju tě a chci s tebou být!" Trochu šok, protože ses ho o to neprosila, ale akceptuješ ten fakt a víš, že ten cit budeš brzo opětovat i ty. Protože tak to prostě chodí. Jasný, že po měsíci nebo dvou je to fakt brzo, ale říkáš si, že kdyby to tak nemyslel, tak to přece neříká. Navíc, když jste už spolu spali, v podstatě tě "dostal", tak může jít o dům dál, kdyby chtěl. Začneš ho mít víc a víc ráda a BUM...ani vidu, ani slechu. Prostě přestane komunikovat a ty fakt nechápeš, proč?! Nikdo po něm proboha nechtěl, aby to říkal, nikdo se ho neprosil, aby ti mazal med kolem pusy...ale stalo se. Takže on zkrátka odejde z tvýho života a ty nechápeš, máš zlomený srdce, ačkoliv ses k tomu paradoxně dostala jako slepej k houslím a seš v tom sychravým městě zase sama...všichni se tu za něčím ženeme, chceme být úspěšní a nejjednodušší řešení, jak toho dosáhnout, se nám jevi, mít "one night stand"... a dál se o ně nezajímat...fajn, přistoupíme na to všichni, když to tak i pojmenujeme a nebudeme dělat z ničeho "NĚCO"...proč si to město komplikovat ještě víc než je?
Jdeš domů polorozbitá, polorozesmátá, protože se ti to stalo už ponekolikráté, kroutíš hlavou sama nad sebou, nad tou situací, nad tím městem a lidi se na tebe smějí dál...aneb welcome to London...město, který tě nikdy nenechá v klidu!
