Žiju v Londýně přes 10 měsíců. V podstatě tu hlavně pracuju, na život a zábavu jaksi nezbývá čas ani peníze. Ale i tak jsem si myslela, že to tu znám hodně dobře. Minulej týden jsem byla u kamaráda v Hammersmith. Pro představu, je to jako městská část Kohoutovice...ne vzhledem, ale je to prostě prdel světa:-). A najednou jsem si uvědomila, že to město vlastně vůbec neznám. Lidi se tam oblíkají jinak, vypadají a chovají se jinak a i jinak to tam voní. Prostě Londýn, jak ho neznám.
Žiju tu tak trochu ve své bublině, ze které tak často nevylízám. A Jana, moje kamarádka, to dneska naprosto přesně vystihla. Říká mi: "No jo, Terez, my si tu z toho děláme Brno. To není špatně, jen bacha, ať se nám to tu nezhnusí. Ten Londýn za to nemůže a vlastně si to ani nezaslouží. Zbytečně se tu motáme pořád v tom stejným kruhu." A já na to: "Ale proč? Proč to tak sakra je?" A ona mi na to odpoví: "Protože jsme na to zvyklý. Celej život jsme bydleli v městě, kde každej zná každýho, takže je to pro nás přirozený." Ta holka má naprostou pravdu. Ale to je přece jeden z důvodů, proč jsem šla pryč. Otázkou je, jak tu danou situaci změnit, poznat jinej Londýn a hlavně si ho nezprotivit!!!?
Jasný, že odpovědí je chodit víc ven a na jiný místa, ale tady si fakt rozmýšlíš každou libru. Protože ta máma s tátou tu nejsou. Když ti dojdou prachy, tak seš v tom sám...a ten nedostatek prostoru tě kámo bude srát dál...
