Magisterská laktačka

Už 13 dnů jsem zpátky v Anglii, konečně se stěhuju do super bytu a jsem magistr. Ve středu letím do Barcelony na dovolenou a dostanu od táty tablet.  Jo, zní to fakt super a chápu, že jste na mě vytasili prostředníček. Tak ho zase s klidem schovejte.
Tím, že jsem se rozhodla dokončit magisterský studium, jsem tady přišla o byt a práci. No co, kdo by chtěl dělat celej život za barem? Jenom ti, co mají vystudovaný uměnovědy...ups, já! Ale už tu práci nemám, takže do kategorie "lůzrů" nespadám. Budu totiž psát detektivky, co nedávají smysl a budu mít vlastní pořad na britským rádiu, kde se budu vysmívat našim východoevropským přízvukům a zvát si Poláky, Rumuny, Slováky a Čechy, abych na nich demonstrovala, že je to pravda! Taky se jich budu ptát, co si myslí o tom, že jsme pro zbytek světa všichni Rusáci a mimo jiné se budu ptát Poláků, proč sem jezdí a kradou Britům práci? Bude to pro Brity kýžená satisfakce a mně do toho pořadu nikdo chodit nebude. Takže budu muset měnit hlasy a předstírat, že jsem třeba slovenská servírka v nočním klubu alias tanečnice a příležitostná společnice.
Ovšem do té doby si samozřejmě stoupnu za bar a jen tím podpořím tvrzení, že ten můj obor je trololol! Byt mám super, ale nakonec s jiným člověkem, než to bylo původně plánovaný. Místo se svou dlouholetou kamarádkou budu bydlet se slečnou, o které vím jen to, že není vegetariánka. To mně úplně stačí k tomu, abych věděla, že si budeme rozumět. Za pokoj budeme platit jen 360 liber (každá) a za to máme i pohovku, stůl a malou zahradu. Jako fakt malou, zatím s odpadkama, ale já to uklidím.
Práci samozřejmě hledám. Ale přijedu v březnu na svoje promoce, takže jsem si říkala, že by bylo fajn natočit nějakej videoklip. No a březen je hned po únoru, takže není čas! Práci umí najít každej, na tom nic není, ale udělat dobrej a hlavně vtipnej! videoklip, to je teprve kumšt. Takže to musím teď promyslet. Hlavně to bude nějaká písnička ještě z let kantilénských. Klidně Ráno kost zavolá nebo Nic ty se netěš životem dlouhým a podobný vypalovačky. Bazíruju na vycpaných koulích, knírek může být, ale nemusí. Bez čeho ovšem srandovní klip nejde udělat je kostým. Kdybyste někdy hledali kostýmy, vřele doporučuju tenhle web: http://www.fancydress.com/costumes/Animal-Hire-Costumes/2~354~11~0~1~60~0.
Luxusní je holub, brambora, jak vcelku, tak i teprve ta pučící. Ale jak ten kostým převézt? Aha! Vím vše. Poletím Ryanairem a nechce se mi připlácet za kufr. Tak si ten kostým holuba dám prostě na sebe. Jestli mě nepustí, tak jim řeknu, že jsou to rasisti. To je v týhle době hodně populární, to by mělo projít. No, ale potřebuju ty kostýmy dva. Takže musí přiletět Kachla a narvat si na sebe druhýho holuba. To jsem včera ( s přestávkama na cígo ) řešila celej den.
Takže jo, jsem magistr, super! Kámoši si myslí, že něco šňupu a rodina, že mi hrabe. Hrozně ráda bych si zahrála famfrpál a taky bysme mohli dát turnaj v pozích, až přijedu. Dneska jsem už víc produktivní. Založila jsem facebookovou stránku - Když hladím psa, říkám mu "No jo". Přidejte si ji, budu tam dávat samý srandovní věci, když budu mít na to čas. Jsem fakt unavená, potřebuju volno jako sůl...ještě že ve středu letím do té Barcelony!!!

Dostaň to ze sebe!

Miloš se nám nevrací zpátky do lesa, ale naopak si pročůral cestičku až na Hrad. I to je umění. Nebudu tady brečet nad rozlitým mlíkem a rozvíjet teorie nad tím, proč tam ten knížepán není. Zaprvé bych vyzněla trapně a pateticky a zadruhé tu od toho jsou například kluci z webového portálu denikreferendum.cz. Já jsem se rozhodla vám ukázat pár cest, jak z té nasranosti a beznaděje ven.

Protihumor
Zásadní devízou Čechů je smysl pro humor. Ten jsme vždycky měli a mít budeme. Ostatně tím je pověstný i náš nový pan prezident alias alligator. Uslintané "Brežněvovy" polibky s Jiřinkou a krásnou dcerou Kateřinou jsou jedním ze stovky příkladů. Nakonec i hymna v podání naší pěvecké star Dana Hůlky nakonec vypadala, že ji zpívá slivovicí posilněný Zeman.

Návrh pro ty, kteří věci berou s humorem, je následující. Vymýšlejte dál stránky typu odpočítávání do konce Milošova úřadování - viz http://www.zemancountdown.cz/ anebo videoklipy typu Zeman bude milovat Abbu, i kdyby se nedej Bože vrátila - http://www.youtube.com/watch?v=efd0ZCNqMlc. Jestli vás to z toho dostane, tak jedině dobře.

Buď nad věcí
Na facebooku se vždycky tu a tam vynoří klasičtí anarchisti. Sypají z rukávu hesla typu "srát na volby", "chleba levnější nebude", "nervy máme přece jen jedny". A to není vše: "Smiř se s tím, stejně je jedno, kdo tam bude, všude je chleba o dvou kůrkách. Jedno je jasný, Klaus nebude nejhorším prezidentem v historii samostatnýho státu ČR." Dík, hned jsem klidnější. Kvůli těmhle uchechtávačům a "týpkům nad věcí" se mi otevírá kudla v kapse i proto, že se pasují do rolí věštců.  Hned po prvních neoficiálních výsledcích vystřelí se statusem Vítej Zemane, náš nový vůdče. Hm, tak přiznávám, že pravda bolí, to zase jo.

Pokud je pro vás pohlazením po duši, když ostatní vysíráte (v pohodě, každej máme nějakýho koníčka), začněte v ten nejnevhodnější moment postovat fotky se žrádlem. Hlavně to nezapomeňte podpořit komentářem typu, tak se na ty volby už konečně vyserte a radši mi řekněte, co jste měli k obědu? Tvl, no tak asi jo:-.)! Ti na pokraji zhroucení jim podlehnou a napíšou, že sekanou s kaší a kompotem a k tomu přidají smajla. Když už vás zlomí, tak si to aspoň dejte pořádně. A jedeme, super.cz, Eva z dua Eva a Vašek se přejmenovala na Eva Adams a má chlupatý lýtka. Ok, na pár vteřin se zasmějete nad bizárem téhle zprávy! Pokud to jako výplach nestačí, nabízím výbornou stránku dodoland, kde se mimochodem dozvíte, na kolik vás přijde večeře se šarmantním Pavlem Trávníčkem - http://www.dodoland.cz/vecere-s-celebritou/vecere-s-sarmantnim-pavlem-travnickem. A tohle vás zaručeně na pár minut zabaví.

Vymlať to!
Obě předchozí varianty jsou fajn, když je ještě podpoříte trochou agrese. Prostě a jednoduše to ze sebe vymlaťte! Snažili jste se přes měsíc nesnížit na úroveň hulváta a šovinisty Miloše Zemana? Paráda, evidentně to nevyšlo, takže můžete být zase sami sebou! Jupí, odepni kravatu, shoď kohouta, převleč se do kalhot, co tě neškrtí a vyval se. Aristokracie neprošla, slušné chování nahradilo staré dobré znásilňování, tak co by ses snažil, že ano.

Mám tedy dvě varianty. Ta první je pasivní. Dneska o půl 8 dávají ve Špalíčku starýho dobrýho Tarantina. Nic tě v téhle napjaté atmosféře nepotěší víc než spousta krve a to, že někomu dají pořádně přes hubu. Pokud pasivní vybíjení nestačí, navrhuji aktivní variantu. Podotýkám, že ta je moje nejoblíbenější. Zajděte si do klubu 14ka na Jánské 14. Ve druhým patře mají Mortal Kombat. Jo, ten starej! Za 10 korun můžete hrát celej večer, jen po každý hře musíte do deseti sekund zmáčknout tlačítko play, abyste neplatili znovu:-). Garantuju vám, že to je zaručenej úspěch, jak tu nasranost ze sebe dostat!

Flaminia de Martino: Che? What? Si! (Thank you for this lovely present)

Are you ready to die?
From: Me
To: You

Nice story, Mini
That´s how I cut your interesting tales
That´s my way of saying I LOVE YOU
That´s the sentence I´m not gonna use for a year

Clean sth!
That´s the way you were born
That´s what drives you mad and makes me laugh
That´s my first impression of you
That´s the type of person I´ll never be

Shit happens
That´s our defense when London attacks
That´s DJ Catastrophe´s and Massive Mistake´s best song
That´s what we think about Steven Seagal´s face

Roll the cheese
activate tree powers
tick off another thing from the list before we die
and become a kangaroo

Save the pandas
strike the pose
even if it´s a bit crumpy and rude
and dye your hair pink!

I will always be stuck in the middle with you

Your Triiiz

Btw. I am, if we go skiing before

Tak takhle se randí v Londýně

Londýn. Město, kde se všichni snažíme uspět. Pro ty, kteří ho jen navštíví, je magický. Místo, kde žije královna, kde teče řeka Temže, kde se na sebe všichni usmívají a kde se odpolední čaj nenásilně přesouvá v nekontrolované opíjení a paření v klubech. Místo, kde i nejškaredější kluk vypadá líp než českej metrouš. Ale je tomu vážně tak?
Londýn je super místo, kde se sny stávají skutečností...ale v 90 procentech nás všechny to město vysává. Může to být tím stokrát omýlaným počasím, může to být těma úsměvama, za kterýma se skrývá prachobyčejná faleš a pokrytectví a může to být tím, že ti nádherní kluci jsou prostě svině...a u toho bych se tentokrát ráda zastavila.
Je to tu na denním pořádku. Je jedno, jestli seš Češka, Britka, Australanka nebo Finka. Seznámíš se s klukem, chodíte na rande, všechno nasvědčuje tomu, že z toho bude vztah jako každej jinej...a pak hodí tu pomyslnou bombu: "Miluju tě a chci s tebou být!" Trochu šok, protože ses ho o to neprosila, ale akceptuješ ten fakt a víš, že ten cit budeš brzo opětovat i ty. Protože tak to prostě chodí. Jasný, že po měsíci nebo dvou je to fakt brzo, ale říkáš si, že kdyby to tak nemyslel, tak to přece neříká. Navíc, když jste už spolu spali, v podstatě tě "dostal", tak může jít o dům dál, kdyby chtěl. Začneš ho mít víc a víc ráda a BUM...ani vidu, ani slechu. Prostě přestane komunikovat a ty fakt nechápeš, proč?! Nikdo po něm proboha nechtěl, aby to říkal, nikdo se ho neprosil, aby ti mazal med kolem pusy...ale stalo se. Takže on zkrátka odejde z tvýho života a ty nechápeš, máš zlomený srdce, ačkoliv ses k tomu paradoxně dostala jako slepej k houslím a seš v tom sychravým městě zase sama...všichni se tu za něčím ženeme, chceme být úspěšní a nejjednodušší řešení, jak toho dosáhnout, se nám jevi, mít "one night stand"... a dál se o ně nezajímat...fajn, přistoupíme na to všichni, když to tak i pojmenujeme a nebudeme dělat z ničeho "NĚCO"...proč si to město komplikovat ještě víc než je?
Jdeš domů polorozbitá, polorozesmátá, protože se ti to stalo už ponekolikráté, kroutíš hlavou sama nad sebou, nad tou situací, nad tím městem a lidi se na tebe smějí dál...aneb welcome to London...město, který tě nikdy nenechá v klidu!

Dělám si tu z toho Brno

Žiju v Londýně přes 10 měsíců. V podstatě tu hlavně pracuju, na život a zábavu jaksi nezbývá čas ani peníze. Ale i tak jsem si myslela, že to tu znám hodně dobře. Minulej týden jsem byla u kamaráda v Hammersmith. Pro představu, je to jako městská část Kohoutovice...ne vzhledem, ale je to prostě prdel světa:-). A najednou jsem si uvědomila, že to město vlastně vůbec neznám. Lidi se tam oblíkají jinak, vypadají a chovají se jinak a i jinak to tam voní. Prostě Londýn, jak ho neznám.
Žiju tu tak trochu ve své bublině, ze které tak často nevylízám. A Jana, moje kamarádka, to dneska naprosto přesně vystihla. Říká mi: "No jo, Terez, my si tu z toho děláme Brno. To není špatně, jen bacha, ať se nám to tu nezhnusí. Ten Londýn za to nemůže a vlastně si to ani nezaslouží. Zbytečně se tu motáme pořád v tom stejným kruhu." A já na to: "Ale proč? Proč to tak sakra je?" A ona mi na to odpoví: "Protože jsme na to zvyklý. Celej život jsme bydleli v městě, kde každej zná každýho, takže je to pro nás přirozený." Ta holka má naprostou pravdu. Ale to je přece jeden z důvodů, proč jsem šla pryč. Otázkou je, jak tu danou situaci změnit, poznat jinej Londýn a hlavně si ho nezprotivit!!!?
Jasný, že odpovědí je chodit víc ven a na jiný místa, ale tady si fakt rozmýšlíš každou libru. Protože ta máma s tátou tu nejsou. Když ti dojdou prachy, tak seš v tom sám...a ten nedostatek prostoru tě kámo bude srát dál...

Proč vznikl Apríl

Prvního dubna je den pro ty, kteří jsou celý rok trapní. Nudní a nezajímaví lidé ze všech koutů světa se na tuto událost pečlivě připravují. Vymyslí si neuvěřitelnou historku, kterou nám s výrazem Stevena Seagala řeknou a očekávají naše cože???, aby mohli reagovat starou známou hláškou Apríl!!!Nechme jim ty tři vteřiny uspokojení. Nám to neublíží a oni se alespoň jednou za čas můžou cítit jako největší vtipálci. My samozřejmě víme, že můžeme zaperlit i během roku. Jim tento dar do vínku bohužel  nebyl dán, ale o to je tento den unikátnější. Takže nevtipníci, zapojte všechno, co máte a pojďte do nás! My vám to dneska dopřejeme a vlastně i ze srdce přejeme!!!

Přízraky mezi námi

Tak jsem byla v neděli v kostele. Jsem řádným členem Českobratrské církve evangelické v Židenicích a vůbec se za to nestydím. Je už pět dní po, tak proč to vůbec vytahovat,že? Z jednoho prostého důvodu. Pořád jsem v šoku z toho, co jsem tam viděla. Znáte ten pocit, kdy se díváte na film, kterej vám byl vřele doporučen. Nechcete vědět, o co v něm jde, protože pak logicky ztrácí význam se na něj dívat. Je blbý, když zjistíte, že ten film je sračka. Ale co teprve, když vás vyšokuje natolik, že jste ochotni uvěřit, že přízraky opravdu existují? Co existují, normálně tady s náma koexistují???

Je neděle ráno, vyfiknu se, jdu přece do kostela.Vyzvedne mě Daniel u baráku. Cesta v pohodě, nic divnýho se neděje, zatím. První, co mě zaráží je kostel! Je to normální dům na Bethnal Green a před ním vítající člověk. A tady veškerá normálnost končí, přátelé.Nic nenasvědčuje tomu, že by se tu mělo odehrávat kázání. Vejdu dovnitř a lidi se mě vyptávají, odkud jsem, co dělám, jak jsem se seznámila s Danielem…klasické milé seznamování, které probíhá ve všech kostelech. A hle, co to visí na zdi místo kříže???Basketbalový koš!!!

Tak to by dostalo i největšího ateistu! No nic, říkám si, že to tady pojímají jinak, tak trochu moderněji. Sednu si, snažím se nesoudit a čekám, co přijde. Daniel mě seznamuje se svým kamarádem Johnem, který si ani napotřetí nezapamatuje moje jméno. Jako v pohodě, evidentně mu to bylo jedno, tak proč se potom ptát dokola a ztrapňovat se? Začíná mše, všichni si stoupneme a zpíváme o Ježíši. Na to jsem zvyklá ze Židenic, to mě baví a vynikám v tom. Léta praxe a odříkání v Kantiléně ve mně něco rozhodně zanechala. Jako první se ujme slova Paul. Probíráme Mojžíše a rozestoupení moře. No stress, všechno vím. Slečna asi v mém věku si zuřivě dělá poznámky. Na co jí to bude, fakt nevím. Asi taky sbírá materiál do blogu.

Následuje píseň, která některé natolik uhrane, že zvedají ruce k Pánu Bohu, zvláštně sebou škubou a kroutí se. To se přiznám, že neznám a tím pádem se ani nezapojuju. Při další skladbě už někteří klekají, natahují ruce výš a výš a ve mně to spíš vyvolává pocity strachu z neznáma a přiznám se, že čekám, až se na mě ostatní vrhnou. Uf, nestalo se, ale je vyzvána jedna ze „sester“, aby promluvila o čistém prozření, které se jí skrze Boha dostalo. Paní, jejíž jméno jsem nepostřehla, mluví o měsíci a mracích. Musí se prý s námi podělit o zážitek, který jí otevřel oči a změnil pohled na svět. Před několika dny pozorovala měsíc, který byl zahalen do mraků. Asociovalo jí to jakési zatemnění mysli. Ovšem jak se mraky měnily a začal jimi prostupovat měsíc,„zlá síla“ slábla a „pravda“ se prodrala na povrch. Stalo se něco neuvěřitelného. Mraky zmizely a měsíc zářil a zářil. Paní ho uzřela v celé své kráse a okamžitě pochopila smysl pravdy a reality. Při těchto slovech se rozklepala, rozplakala a lidé kolem mě taky. Nemusím být Einstein na to, abych věděla, že se tomu říká fyzika! Naštěstí Daniel nebrečel, což mě utvrdilo v tom, že nejsem jediná, komu to jaksi celý „neštymuje“. Dali jsme si ještě pár songů a šmitec. Po mši jsme byli pozváni na čaj a kávu. Tohle u nás v Židenicích děláme taky. Všichni ti neznámí lidé mě zvali na oběd. Původně jsem chtěla jít, ale po zážitku s rukama a měsícem mě přešel hlad. Omluvila jsem se a šla jsem s Joannou hledat velikonoční vajíčka, který jsou schovaný po Londýně. Samozřejmě bych stihla oboje, ale necítila jsem se tam vůbec dobře. Všichni mi popřáli šťastný „lov“ a žádali mě, ať dojdu další neděli. Ale já vám povím jedno. V takovým prostředí a pod basketbalovým košem se člověk na Boha prostě nenapojí!!!